(223 A): Petry rozhovor s Maruškou o české škole bez hranic

Ahoj, vítej u další epizody ze série Rozhovory s Čechy neboli rozhovory v “real Czech”. Dnešní rozhovor bude s Maruškou…Maruška je studentka pedagogické fakulty a strávila půl roku v Anglii na stáži…kde pracovala v  projektu Česká škola bez hranic. Česká škola bez hranic je projekt, který pomáhá dětem, které žijí dlouhodobě v zahraničí a víc se dozvíš od Marušky…

Stáhni si “Printable transcript + highlighted vocabulary” jako Patron slowczech.

Tady je rozhovor:

Tak krásný dobrý den, tady je Petra, zdravím Vás dneska s Maruškou…

 

Ahoj Maru.

 

Ahoj Peťo.

 

Maruška je studentka pedagogické fakulty, vlastně dělá poslední rok…je to pravda?

 

Je to tak.

 

A až to všechno vystuduje, tak bude paní učitelka na prvním stupni.

Předpokládám, že budeš učit první až třetí…nebo čtvrtou…třídu?

 

První až pátou budu mít.

 

Proč sis vybrala zrovna tuhle školu?

 

Vybrala jsem si ji, protože je taková hodně pestrá…ve své šířce.

Protože se tam děti učí všechny předměty, ne jako na druhém stupni…je to specializované…ale učíš od češtiny, matematiky, výtvarné výchovy, tělocviku, hudební výchovy….prostě všechno…takže mě na tom baví ta tvořivost.

Že by mě asi nebavilo setrvat jenom u jednoho nebo dvou předmětů…takže to byla jedna z hlavních lákadel a pak taky… protože mě baví práce s dětmi.

 

A Maruška má za sebou poměrně dlouho zkušenost, půlroční…v Anglii…Maru, cos dělala v Anglii, jak ses tam dostala a vlastně…jaká byla motivace vůbec tam jet a jak to souvisí s tím, co děláš…v životě?

 

Tak byla jsem …teďka zrovna je to rok…před rokem jsem byla v Londýně…na 6 měsíců a byla jsem tam na stáži….v České škole bez hranic…kde se vlastně děti žijící v Londýně učí česky..jenom o o sobotách, protože mají jednoho z rodičů…někdy oba rodiče…Čechy…a chtějí mít nějakou návaznost na Českou republiku, protože se třeba v budoucnu budou vracet …a nebo…aby znaly jazyk v rámci rodiny, aby se bavily s prarodiči …nebo když ..jezdí na prázdniny…a vydala jsem se tam jednak za zkušeností…zažít i jinou praxi než jenom v českých školách…ale zároveň to byla nabídka zkusit si i žít víc samostatně v zahraničí, používat cizí jazyk, čehož jsem se dřív vždycky bála…že to bude těžké.

A hlavně zažít něco nového…zažít…nebo poznat i sama sebe…nově. Poznat nové lidi a nasbírat zkušenosti.

 

Myslíš si, že ta zkušenost Tě teda obohatila i co se týče budoucí Tvojí práce?

Tím, že jsi tam pracovala s těmi českými dětmi?

 

Já myslím, že určitě jo. Protože ty děti vyžadovaly určitým způsobem individuální výuku, i když to byla celá třída…18 dětí ve čtvrté třídě…jsem měla…byli jsme tři vyučující, ale střídali jsme se při výuce…ale každý z nich byl na jiné úrovni…jazykové…takže někteří určité úkoly a cvičení zvládali vlastně samostatně a někteří potřebovali hodně pomoct…ať už s překladem nebo s vysvětlením….takže to mi pomohlo hodně…že…přijít opravdu na to, že každý potřebuje individuální přístup, což si myslím, že se české školství postupně a dobře učí…že to není jenom jako velká skupina dětí, kterým něco zadám, ale musím řešit každého z nich konktrétně…co je víc pro něho vhodné a víc se i o ně samotné zajímat…takže to byla taková velká lekce…

 

Zažila jsi nějaký kulturní šok po příjezdu do Anglie…něco, co Tě překvapilo…na třeba anglické mentalitě, na kultuře…něco, cos jako třeba jako nevěděla….dopředu…. nebo v rámci té rodiny…ve které jsi bydlela a vlastně pracovala i jako au- pair?

 

Jo, bydlela jsem vlastně v rodině, tak v té jsem se mohla potkat s určitými odlišnostmi od naší kultury, ale nevím, jestli je to zrovna exemplární příklad…

To byla rodina, kde rodiče byli právníci, takže byli většinu týdne přes den v práci a já jsem se starala o jejich děti, které už byly docela velké, byly na střední škole, vlastně už i ta nejmladší, ta měla 12 let, takže spíš to byla pomoc s úklidem doma nebo vyzvednutí té nejmladší dcery a vaření večeře….ale mohla jsem proniknout do takové jejich rodinné komunikace a…bylo to takové… že ty děti si žijí hodně svým životem….rodiče je vídají jenom občas, ale mají všechno zařízeno, mají vždycky uklizený pokoj, když přijdou domů, mají všechno připraveno…takové..jak život na zámku….přišlo mi to…jak to bývalo u nás třeba dřív za 1.republiky….když doma byla hospodyně nebo chůva…

 

Jasně…

 

Tak…tady v tomhle stylu…tak to mi přišlo…jako takové…jiné…než co jsem znala třeba z domu…nebo ze svého blízkého okolí a….jinak…co se kulturního šoku týče, tak…zrovna Londýn je místo, kde se potkávají úplně všechny kultury…takže tam jsem se potkala od nejrůznějších stylů oblíkání ….po nejrůznější potraviny…lidi z celého světa…různý životní styl a to mě na tom hrozně bavilo…nejdřív jsem se toho bála…že jsem víc..taková…konzervativní…ale moc mě to oslovovalo…že…poznat, jak se žije i jinde, bavit se hlavně s lidmi z úplně jiných koutů světa…

 

Ty vlastně jsi přijela a chvíli potom…nebo…docela.. vlastně…chvíli potom se všechno začalo zavírat kvůli kovidu…

Jak to dneska vypadá, tady ten program…nebo…lidi, kteří dneska jedou na tu stáž…tak…jedou? Nebo je to všechno online, nebo jak to vlastně vypadá ten program…ta česká škola bez hranic…..teď?

 

Ta česká škola, ve které jsem byla já…funguje dál…ale noví stážisti, pokud se nepletu…tak nejeli, ale zůstali někteří…z těch, co tam byli zároveň se mnou…že pokračují při vypomáhání s výukou…že třeba i chtěli zůstat dýl…ale nemohli…ať už třeba fakulta jim nedovolila…že už tam byli moc dlouho…ale všechno to probíhá distančně….já jsem s nimi taky ještě zůstala…do určité míry…spojená…že…dělám některé hospitace u nich…takže se můžu přijít podívat do těch jejich hodin…funguje to v prostředí zoom, takže je to najednou…jak kdybych byla zpátky mezi nimi, ale…

stejně tak jako v ČR a po celém světě se celá situace začala řešit distanční výukou, tak nevidím rozdíl, jestli u toho sedím třeba v ČR na křesle a nebo v Anglii, takže…je to najednou takový virtuální prostor, ale zároveň umožní se potkat s lidmi, které bych třeba už neviděla…

 

Jasně, jasně…ale tak ta zkušenost osobního kontaktu je nepředatelná, ne…když jsi vezmu….pojedu prstem po mapě Londýna a nebo když tam pojedu fyzicky metrem…tak je to asi jako velký rozdíl:-)

 

To určitě…to určitě a těším se…že…pokud to bude možné, že se za nimi zas jednou budu moct podívat…

 

Máš…promiň

 

Pozdravit se zase s těmi, které jsem tam poznala, protože některé vazby si myslím, že se podařilo navázat…docela pevně..že jsme v kontaktu…že si píšeme třeba…nebo….

Protože jsem tam vedla i hudební kroužek, tak jsme se s některými dětmi potkávali častěji a máme hezké vzpomínky na…ať už různé vystoupení…nebo situace…a já z toho čerpám a věřím, že i oni občas právě dostanou nějakou zprávu, že si vzpomněli na písničky nebo něco, co jsme spolu dělali…

Takže si myslím, že když člověk takhle odžije…takže už částečně ten svůj život i vnímá i na tom jiném místě….na té světové mapě…že se ty obzory tak rozšíří…

Ale jinak vím, že určitě jsou možnosti…kdyby byli zájemci…že budou moc rádi za jakékoliv nové tváře, které by posílily tým v České škole bez hranic…akorát že je to buď …to dělat z pohodlí domova a nebo i třeba odcestovat, ale sedět zavřený tam..takže to už je pak na každém, co si zvolí.

 

Šla bys do toho i v téhle situaci teda…i když by bylo všechno zavřené…tak…jít jako dobrovolník do toho online programu…nebo je to…

 

Teď v téhle situaci…tím, že teďka končím školu, tak si myslím, že ne…že by to bylo pro mě náročnější, že jsem ráda, že jsem doma, že si můžu zajít do knihovny pro knížky, abych psala diplomovou práci…ale…

Myslím si, že dřív…nebo co jsem se i bavila s kamarády, kteří do toho šli…třeba ne úplně jenom stáž, ale i Erasmus, kdy studuješ v jiné zemi…a že i to může mít svoje výhody…sice často sedíš někde zavřená…ale i tam potkáš nové lidi a musíš použít jiný jazyk….takže…myslím si, že svůj význam to určitě má.

 

Jaký je Londýn? Je tam třeba nějaké jedno místo, který sis zamilovala…kam se třeba vracela a …

 

Tam je spoustu míst, které se mi moc líbily…opravdu je to velice pestré město, kde…si každý najde svoje…ale za takových mých asi nejbližších míst tak je Covent Garden…možná budete znát film My fair lady…to je takové malebné prostředí a hlavně před Vánoci v adventním čase je tam nádherně vyzdobeno vánočně…světýlka všude, stromečky…úplně jako z pohádky…tak…

 

Jo..jo…mě se moc líbily ty fotky, jaks posílala z halloweenu…to jako..u nás to není úplně nejrozšířenější zatím, ale začíná to…a děcka byly teda úplně nadšený…když viděly fotky halloween…Anglie…

 

To jo, to je úplně …halloween… Anglie…úplně jiný level než tady u nás…jsou výzdoby na okně…nebo dýně se vyřezávají…tam to teda mělo grády…to věřím:-)….domečky ozdobené obrovskýma pavučinama…a velcí pavouci a čarodějnice…a nejrůznější…fakt všechno…to byl zážitek, to jsem si jeden večer…myslím si, že zrovna na halloweena to bylo, kde tak nejvíc všechno svítilo, tak jsem si udělala procházku v okolí, kde jsem bydlela…tak aji jsem viděla děti chodit od domu k domu pro tu výslužku a byl to teda zážitek…to, o čem jsem vždycky slýchala, jak to probíhá…tak to bylo najednou opravdu reálné…fakt se vší parádou…no…ale asi se mi to líbí, že to patří do toho prostředí té Anglie…že u nás si to úplně tak nedokážu představit…že my třeba zase míváme jiné tradice…ať už na Velikonoce…nebo nějaké jiné rodinné svátky…jo, to je pravda…že to byl takový moment v tom pobytu, na který taky ráda vzpomínám…jasně…a fotky ho uchovávají…

 

A ještě poslední věc…co tě kromě státnic teď…na vysoké škole…čeká? Na co se těšíš? Máš nějakou …nějaký třeba cestovatelský sen, když pomineme situaci, tak třeba se ty hranice otevřou…

nebo něco…co si dáš tak jako…za odměnu za ty státnice?

 

Za odměnu…kdyby to šlo, tak bych moc ráda vycestovala…jedna varianta je i se na vrátit na chvíli do Anglie…nejenom Londýn, ale třeba do Cornwallu nebo do Skotska bych se ráda podívala…ale taky díky vlastně zkušenostem s různými přáteli z Londýna i z jazykového kurzu, kteří často byli třeba z Turecka…tak mě hodně začal lákat Istanbul..tam bych se ráda podívala…úplně jiný svět…ale…

No, jinak budu ráda, když bude po státnicích, najdu si zaměstnání a budu moct řešit, co dál…

 

Budeš učit prvňáčky číst, psát a počítat…třeba…to bude krása:-)

 

Maru, mockrát děkuju za rozhovor…bylo to fajn…

 

Já taky děkuju:-)

 

Jestli se Ti tato série líbí, budeme rádi, když napíšeš na www.slowczech.com. Také jsme na Facebooku a Instagramu. Můžeš se stát také patronem slowczech na www.patreon.com. Moc díky a ahoj zase příště!

 

Leave a Reply

Your email address will not be published.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.