(213 I) Míša: Toyen, tajemná Femme Fatale českého umění

Ahoj, jsem Míša a chci tě dnes pozvat na výstavu v Praze, kterou můžeš navštívit v létě. Na této výstavě uvidíš tajemné surrealistické obrazy, budeš se cítit jako v jiném světě, můžeš pracovat se svojí fantazií, přemýšlet o tom, jak funguje náš mozek a naše sny. Autorka těchto obrazů byla velmi zajímavá žena. Jestli o ní chceš vědět víc, určitě si poslechni dnešní epizodu. Nejdřív ti ale vysvětlím některá slova, která pro tebe můžou být těžká.

UMĚLEC – je člověk, který dělá kulturu, například píše knížky, tancuje, zpívá, maluje obrazy atd.

BÁSNÍK – je typ umělce. Je to spisovatel, který píše poezii, básně. 

MALÍŘKA – je žena, která maluje, dělá obrazy a potom je ukazuje v galerii. 

SOUSTŘEDIT SE – myslet, koncentrovat se jenom na jednu věc. Nemyslet v tom momentě na jiné věci. 

TAJEMNÝ – Tajemný člověk je takový, který nechce ukázat všechno ostatním lidem, nechce o sobě mluvit, ale my chceme vědět, jaký je. Ten člověk je pro nás atraktivní. 

MOZEK – je orgán v hlavě, díky kterému můžeme přemýšlet. 

ČLEN nebo ČLENKA – je muž nebo žena, kteří jsou v nějaké skupině. Můžeš být například člen nebo členka hudební skupiny, politické strany nebo sportovního klubu. 

Tak to bylo poslední těžší slovo, teď si můžeme říct něco o nejslavnější české malířce.

***

Malířka, o které chci dnes mluvit, chtěla, aby jí lidé říkali Toyen. To je pseudonym, umělecké jméno, ale její opravdové jméno bylo Marie Čermínová. Ona ale toto jméno neměla moc ráda. Chtěla, aby její jméno bylo neutrální a lidé nevěděli, jestli je to muž, nebo žena. Kritizovala genderové role muže a ženy, lidé jí museli říkat „on“ a mluvit o ní v mužském rodě. Například místo „Jak ses dnes měla?“ se jí museli ptát „Jak ses dnes měl?“. 

Taky chodila oblečená jako muž. Nosila kalhoty a to bylo tehdy, na začátku 20. století, hodně extravagantní a neobvyklé. Nikdy nenosila sukni. Nosila mužskou košili, čepici, pánské boty a měla krátké vlasy. Měla ale hezké oči a byla krásná. Muži ji milovali a byla to pražská Femme Fatale. Ona ale žádného muže nechtěla, chtěla mít jenom kamarády a soustředit se jen na jednu věc – na svoje obrazy. 

Jako muž se Toyen oblékala i v době, když byla velmi mladá a pracovala v továrně na mýdlo na pražském Žižkově. To je část Prahy, kterou určitě znáš, je tam velká šedá televizní věž, na které jsou velké černé sochy malých dětí. Toyen byla vždy jiná než ostatní, byla uzavřená, tichá a často smutná. Studovala umění a když jí bylo 22 let, stala se členkou avantgardní skupiny, která se jmenovala Devětsil. Skupina měla pravidelné schůzky v pražské Národní kavárně, kterou najdeš blízko Národního divadla. Členem skupiny byl i básník Jaroslav Seifert, který dostal později Nobelovu cenu za literaturu. Ten prý vymyslel pro Marii i její umělecké jméno, Toyen. Po druhé světové válce se přestěhovala do Paříže, kde byla velmi slavná. Jejím blízkým přítelem byl i André Breton, nejslavnější surrealistický spisovatel. V Paříži žila až do konce života. Nikdy neměla oficiálního partnera ani partnerku, neměla děti. Nechtěla žít ani malovat obrazy podle žádných stereotypů. 

Měla originální styl, inspiroval ji magický realismus, psychologické teorie Sigmunda Freuda, v jejích obrazech jsou sny, halucinace, erotika, fantazie, symboly, motivy apokalypsy. Jestli se chceš podívat, jak přesně její obrazy vypadaly, určitě zajdi na výstavu, která je do poloviny srpna ve Valdštejnské jízdárně, galerii blízko Pražského hradu. Já určitě chci tuto výstavu navštívit, protože mám velkou radost, že galerie jsou zase otevřené. A co ty a umění? Chodíš často do galerie? Chyběla ti kultura, když byly galerie, divadla a jiné kulturní instituce zavřené? Máš nějakého oblíbeného malíře nebo oblíbenou malířku? Líbí se ti avantgardní obrazy? 

A mimochodem – kdyby sis chtěl nebo chtěla koupit obraz této malířky, připrav si několik milionů korun. Letos se prodal její nejdražší obraz, který se jmenuje Cirkus, za 80 milionů korun. Kupuješ si domů nějaké obrazy? A maluješ rád nebo ráda? A co rád nebo ráda maluješ, lidi, přírodu, nebo něco jiného? Napiš mi do komentáře na www.slowczech.com, co si o tom myslíš. A poslední důležitá věc – jestli máš rád podcast, který pro tebe ve Slowczech děláme, budeme rádi za tvoji podporu, za tvůj support. Podívej se na patreon.com/slowczech a pošli nám 1€, 2€, 10€ nebo i 50€. Díky tobě můžeme potom pokračovat a dělat pro tebe kvalitní materiály. A ty se můžeš učit česky, kdy chceš a jak chceš. 

Tak a to je dnes ode mě všechno. Měj se hezky a nezapomeň – čeština je v pohodě, ale nenech to náhodě. 

Leave a Reply

Your email address will not be published.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.